Rozhovor - Udržitelný rozvoj závisí na třech pilířích

6. 9. 2021

Jedním z klíčových témat je dnes ochrana životního prostředí. V té souvislosti se často hovoří o udržitelném rozvoji. Mám za to, že k němu nespějeme zrovna mílovými kroky. V čem je zakopaný pes?

Namluvilo se o tom a napsalo už hodně, ale realistickou strategii udržitelného rozvoje nejen Vláda ČR nemá a ani se o ni nepokouší, protože nelze sloužit kořistnickým zájmům velkého byznysu, a přitom prosazovat udržitelnost rozvoje. S udržitelností společného mají jen název i tři Strategie udržitelného rozvoje vlády České republiky (SUR). Ekonomickým pilířem se prakticky nezabývaly jinak než na bázi běžné ochrany životního prostředí, což je málo. Sociální pilíř Ambrozkova (KDU-ČSL) SUR mírně ořezávala, Dusíkova (SZ) tvrdě ořezávala a Brabcova (ANO 2011) mírně posilovala. Ekologický pilíř byl v řadě klíčových směrů nezvládnut.

O ekologické stránce věci slýcháme neustále, můžete ale rozvést ty dva další pilíře, tedy ekonomický a sociální?

Nutností je především zastavení válek veřejných i soukromých, otevřených i skrytých, vysílání teroristů do druhých států, embargování a jiného vydírání druhých států, vnucování takzvaných euroamerických hodnot, fakticky snahy si podrobit druhé, například financováním lidskoprávních a politických nevládních organizací, médií či náboženských fanatiků. Ušetřené peníze používat na rozumný rozvoj společnosti, zvláště pak na efektivní pomoc chudým rozvojovým státům. Na zbrojení a války vynaložených 1981 miliard dolarů za rok 2020, je zjevně neúnosných. I u nás náklady na účast v kruté válce proti afgánskému lidu činily minimálně 30 mld. Kč. Další jsme vynaložili na válku proti iráckému, maliskému lidu a dalším. Jsou mnohem vyšší než tzv. rozvojová pomoc ČR, o její často pochybné struktuře nemluvě.

Cynické je financování rozvratu ve státech na Západu reálně nezávislých. Plně to platí i pro zahraniční politiku ČR, nepřátelskou vůči Rusku, Číně, Bělorusku, Íránu, severní Korey a dalším. ČR musí vystoupit z válečného paktu NATO a být neutrální, zásadně změnit směřování armády – ne na intervence v zahraničí podle potřeb USA a NATO, ale na obranu svého území, nejen před převážně muslimskými migranty.

Současně je nutné zajištění bezpečnosti občanů. Vysoká kriminalita a mafie, nejednou prorůstající do struktur policejních, státních zástupců a soudců, jsou nepřijatelné. Právo musí být poměrně jednoduché, jednoznačné, srozumitelné a vymahatelné. Proti reálnému socialismu vládne v ČR v řadě oblastí již 32 let bezpráví. V právu se nikdo nevyzná, k soudu se chodí pro rozsudek, ne pro spravedlnost. Těžce tím trpí zejména neprivilegovaní občané. Společnost musí účinně stíhat kriminálníky, a zvláště pak zločince, nikoliv oponenty vlády, zahraničních protektorů a domácích mafií.

S tím musí jít ruku v ruce zajištění zvýšené bezpečnosti zranitelných skupin občanů – žen, žen - matek, dětí, nemocných, invalidů a důchodců. Politika »multikulti«, gender a podpory nelegální migrace je škodlivá, neboť ničí zbytky sociálního státu i rozumu a morálky. Menšiny nesmí být diskriminovány, ale jejich údajnými zájmy nesmějí být diskriminováni a šikanováni ostatní.

Zajištění míru a bezpečnosti jako základního předpokladu udržitelného rozvoje asi chápe každý rozumný člověk. Přemýšlím s vámi, asi se teď dostanete i k dalším nezbytným podmínkám plnohodnotného života v současné společnosti…

Jistě. Jednou z nich je nulová nezaměstnanost. Práce polidštila opici, nucená zahálka degraduje lidi. Nutná je plná zaměstnanost za odměnu, která pracovníka a jeho rodinu uživí. Základní cestou k jejímu dosažení je zkracování délky pracovní doby. Nápomocné musí být kvalitní školství, účinný systém rekvalifikací a potírání zjevného příživnictví včetně zásady, že když rodiče neposílají své děti do základní školy, nevyplatí se jim přídavky na děti.

Školství musí být jednotné, bezplatné, veřejné a kvalitní. Úpadek školství a vzdělanosti u nás po roce 1989 způsobují čistky, rozbití jednotné školské soustavy (povinnost každé školy vytvářet si vlastní učební osnovy je destruktivní), zákaz vychovávat, snižování nároků na žáky a studenty a rostoucí vliv nevládních organizací.

Další podmínkou je jednotné bezplatné zdravotnictví. Úroveň zdravotnictví z dob reálného socialismu v Československu musí být nepodkročitelná a zvýšená o dosažený pokrok v medicíně. Nutné je zásadně zvýšit prevenci zdravotních problémů včetně boje proti různým, veřejné zdraví ničícím závislostem. Zdravotní služby musí být dostupné i na venkově, základem zdravotnictví musí být síť nemocnic ve veřejném vlastnictví financovaná v rozhodující míře z veřejného zdravotního pojištění. Prvořadá pozornost se musí věnovat hlavním problémům zdraví, nikoliv vzácným chorobám. Nekompetentnost v boji s pandemií koronaviru nechť je velkým varováním pro stát i pro občany.

Dále jde o základní sociální zabezpečení všech občanů při přiměřeném zohledňování zásluhovosti jednotlivých občanů. Některými požadovaný základní nepodmíněný příjem je ale ekonomicky zjevně nereálný a sociálně kontroverzní. Není důvod vychovávat občany k zahálce. Reálně je cestou k destrukci zbytků sociálního státu, nikoliv k sociálnímu zabezpečení občanů.

V neposlední řadě je nutné zajistit reálné právo na bydlení. Bezdomovectví je absolutně nepřijatelné. Minimálním požadavkem je dostatek ubytoven se základním technickým vybavením pro všechny, kteří na nájemné bydlení nemají peníze, o možnosti koupi bytu nemluvě, dále dostatek bytů pro sociálně slabé a potřebné za nákladové nájemné. Pro nepřizpůsobivé lze používat i obytné buňky jen se studenou vodou a tureckým WC. Podporovat družstevní a komunální bytovou výstavbu, nájemné bytů regulovat s tím, že zisk z pronajímání bytů nesmí být lichvářský. Zákaz lichvy se musí doplnit jejím přiměřeným vymezením.

Úroveň sociálních vymožeností se ale liší region od regionu. Nejinak je tomu i u nás. Porovnejme například střed republiky zejména se severními kraji…

Relativně vyrovnaný rozvoj jednotlivých regionů je nutností. Nelze připouštět regiony výrazně chudé, s nedostatkem pracovních míst a s vysokou nezaměstnaností, s nedostatkem cenově dostupného bydlení, se špatnou technickou, sociální (občanskou) vybaveností a ekologickou infrastrukturou a se špatným životním prostředím.

Je potřeba i v této souvislosti zajišťovat dopravní a veřejnou dopravní obslužnost na celém obydleném území ČR na bázi integrovaných dopravních systémů, rozvíjených s prioritou kolejové dopravy. Rozbité silnice nejen nižších tříd jsou neúnosné, podobně zchátralé železniční tratě. Venkov nemůže být izolován nedostatečnou dopravní sítí a nízkou veřejnou dopravní obslužností.

A co využití volného času?

Přiměřeně je potřeba podporovat kvalitní kulturu a alespoň ve veřejném sektoru potírat brak. Podporovat masový sport, ne ten vrcholový a adrenalinový. Masový sport významně přispívá ke zlepšení fyzického i duševního zdraví občanů, vrcholový sport produkuje především bezpočet afér a hazardování se zdravím vrcholových sportovců.

Zajištění udržitelného rozvoje je tedy otázkou celkového fungování společnosti, jde faktický o nutnost změn ve společenském systému…

Ano, pokud totiž společnost nevyřeší výše uvedené problémy, nevyřeší ani problém stupňujícího se rozvratu stability klimatu na Zemi, tedy redukci antropogenních (lidmi vyprodukovaných) emisí skleníkových plynů, tj. oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusného, freonů a dalších postupně až na nulu, formování rozvoje k dosažení klimaticky neutrálního rozvoje, ale ani běžné problémy ochrany životního prostředí, byť nám někteří nalhávají opak. Ziskuchtivost boháčů na jedné straně a relativní a nejednou i absolutní bída na straně druhé prakticky vylučují dosažení udržitelností rozvoje.

Světové společenství se ale dušuje, že hodlá pro udržitelný rozvoj udělat vše možné i nemožné. Evropská unie například nedávno přijala Zelenou dohodu pro Evropu…

Zelená dohoda pro Evropu má sice zastavit rozvrat stability klimatu (snížit do roku 2050 antropogenní emise skleníkových plynů na nulu), což je v pořádku. Státy EU a Velká Británie ale dnes emitují méně než devět procent světových antropogenních emisí, takže to svět nespasí. Rozvojové státy zoufale potřebují rychlý rozvoj. Přesun výrob náročných na emise skleníkových plynů do rozvojových států nic neřeší, tyto plyny rozvracejí stabilitu klimatu na Zemi nezávisle na místě emise. Zelená dohoda ignoruje jadernou energetiku, přestože má nulové přímé emise a nízké nepřímé emise skleníkových plynů. Nestojí na analýze náročnosti jednotlivých paliv a energie, základních surovin a potravin na emise skleníkových plynů. Je jen jiným názvem pro zelené energetické dogma protijaderných ekologů, tj. jsem zásadně proti mírovému využívání jaderné energie (ale jaderné bomby i bomby s ochuzeným uranem mi moc nevadí), jsem pro rozvoj využívání obnovitelných zdrojů energie prakticky za jakoukoliv cenu a na klíčové úspory paliv a energie tlačím jen mírně. Tato dohoda má velmi diferencovaný dopad na jednotlivé členské státy EU. Nejen pro Polsko, ale také pro ČR a další polokolonie je takřka likvidační. Bylo hrubou chybou Babišovy vlády se k ní přihlásit.

Můžete to rozvést?

Protože celková náročnost na emise skleníkových plynů základních druhů paliv a energie od těžby po spálení není známa, udělal jsem si orientační výpočet této náročnosti. Absolutně nejvíc těchto emisí na jednotku získané užitečné energie produkuje zemní plyn těžený z břidlic a zkapalňovaný za účelem přepravy tankery, jež Unii vnucují Spojené státy místo ruského plynu dopravovaného plynovodem Nord Stream 2. Druhá nejhorší je ropa těžená z břidlic. Třetí je zemní plyn těžený klasicky a zkapalňovaný. Čtvrtý je zemní plyn těžený z břidlic, přepravovaný jen klasickými plynovody. Pátá je ropa. I když se její část na delší dobu uchovává v různých plastických hmotách, vede se o ni kdejaká válka a je tak spoluodpovědná i za enormní plýtvání v podobě obřího zbrojení ve výši asi dvou bilionů dolarů za rok 2020, o válečném ničení nemluvě. Šestý nejhorší je zemní plyn, těžený klasickými technologiemi a přepravovaný výlučně plynovody. Sedmý je lignit. Osmé nejhorší je hnědé uhlí. Deváté pak černé uhlí.

Zdůvodňování urychleného útlumu těžby uhlí ochranou stability klimatu je neobjektivní. Lze tím významně omezit devastaci krajiny, snížit prašnost a emise toxických plynů, ale nelze tím chránit stabilitu klimatu. Náhrada uhlí v elektrárnách a v teplárnách zemním plynem z Ruska celkové emise skleníkových plynů mírně zvyšuje, byť bilance ČR bude statisticky příznivá. Účinná ochrana stability klimatu vyžaduje snižovat náročnost ekonomiky a životní úrovně na paliva a energii absolutně. Snižování ve vztahu k hrubému domácímu produktu (HDP) umožňuje i další růst emisí skleníkových plynů nižší než růst HDP. Pokud by EU chtěla tyto emise skutečně snižovat, musela by jako první zakázat zemní plyn a ropu z břidlic a zkapalněný zemní plyn (LNG). Do terminálů na LNG ale v posledních letech Polsko, Nizozemí a EU investovaly vysoké částky, o hloupém boji s plynovodem Nord Stream 2 v zájmu USA nemluvě.

Jako jeden z důležitých předpokladů snižování emisí skleníkových plynů jste zmínil úspory energie. Jaké cesty k nim vedou?

Cest ke snižování spotřeby paliv a energie je mnoho, zdaleka ne všechny jsou ale efektivní. Velkým problémem je pokračující zbožňování ekonomického růstu, měřeného perverzním indikátorem HDP, a že se neřeší problém obrovské, převážně samoúčelné hmotné konzumní spotřeby, značně náročné i na paliva a energii. Bez progresivního zdanění vysokých příjmů a vysokých majetků zde pokrok čekat nelze. Nepřinese ho ani politika vstřícnosti vůči velkému byznysu. Ten si četné potřeby a pseudopotřeby vytváří uměle vymýváním mozků vtíravou reklamou (v ČR náklady na ní činí asi 135 miliard korun za rok), kterou je náš veřejný prostor zahlcen. Podléhají jí i velmi chudí občané, obvykle ke své škodě.

O tom se v souvislosti s klimatem moc nemluví. Zato jsou ve všech pádech neustále zmiňované obnovitelné zdroje energie…

Jejich využívání je nutné rozvíjet, ale s rozumem, ne za každou cenu. Nelze coby biopaliva pálit potraviny a prohlubovat tak rostoucí hlad ve světě, o nutnosti obnovit u nás po roce 1989 ztracenou soběstačnost v potravinách našeho klimatického pásma nemluvě. Jde zejména o maso, zeleninu a ovoce. Energetická a potravní chudoba je absolutně nepřijatelná. ČR prakticky nemá rezervy ve vyšším využívání vodní energie, o velkých škodách na vodních poměrech tímto využíváním způsobovaných nemluvě. Otazníky jsou nad efektivností větrných elektráren, a to nejen z hlediska ochrany krajinného rázu. Naopak velice perspektivní je využívání energie Slunce, a to jak pasivní (expozicí oken obývacích pokojů na jih a ložnic na sever), tak aktivní, na ohřev teplé užitkové vody na vytápění a na výrobu elektřiny. Výroba elektřiny ve fotovoltaických elektrárnách je zatím efektivní, jen pokud ji výrobce sám spotřebuje. Nelze ignorovat náklady elektrorozvodné sítě, které elektřina z nepravidelně pracujících větrných a fotovoltaických elektráren zvyšuje. Nelze připouštět různé fotovoltaické tunely ala Bursík a spol. Nelze tak či onak dotovat ceny elektřiny. Efektivní může být jen investiční podpora z veřejných rozpočtů.

V těchto souvislostech je tedy zjevné, že Zelená dohoda pro Evropu necílí tam, kam by měla. A co řada směrnic, jež EU v minulosti přijala?

Mnoho z nich podvazuje cíl dosažení klimatické neutrality. Směrnice o liberalizaci trhu s elektřinou rozvrací elektroenergetickou soustavu. Směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů energie zakládá jejich absolutní preference bez ohledu na efektivnost. Směrnice o biopalivech prohlubuje hlad ve světě a naši potravinovou nesoběstačnost. Směrnice o obchodu s povolenkami na emise oxidu uhličitého zakládá derivát finančního trhu spekulativní povahy, který ještě více destabilizuje elektrizační soustavu. Směrnice o liberalizaci železniční dopravy tento klíčový obor dopravy rozvrací, byť některé záležitosti se dají řešit šetrněji, než se děje u nás.

Pokud chce EU skutečně chránit stabilitu klimatu, musí tyto směrnice zásadně revidovat a opustit neoliberální ekonomii, která kromě jiného stimuluje klimatickou katastrofu. Obchod s povolenkami na emise oxidu uhličitého musí nahradit přiměřenou daní za emise CO2ekv., s kterou se nedá spekulovat. Měla by zatížit fosilní paliva již při těžbě včetně těžbu provázejících úniků metanu.

Bezesporu velkým znečišťovatelem ovzduší je neustále narůstající doprava. Co se s tím dá dělat?

Svět, EU i ČR žádá zvyšovat přepravní potřeby, ač je nutné je snižovat. Rozbití územního plánování po roce 1989, završené nedávno přijatým novým zákonem o územním plánování a stavebním řádu, je i cestou k dalšímu zvyšování energetické a emisní náročnosti ČR. Sídliště je nutné stavět komplexně, včetně občanského vybavení, jako za socialismu.

Ve výrobě je nutné prosazovat územní výrobní kombináty, ne odsouvat výroby součástek bůh ví kam a zvyšovat tak závislost na další, často dálkové dopravě. Mezinárodní mnohostranné smlouvy, osvobozující mezinárodní veřejnou dopravu od placení daně z přidané hodnoty včetně jí spotřebovaných paliv a energie a mezinárodní leteckou a vodní dopravu od placení spotřební daně za pohonné hmoty, je nutné ihned zrušit.

V ČR jde o podporu ve výši asi 50 mld. Kč/rok. Zatížení motorové nafty spotřební daní musí být vyšší než u benzínu. Směrnice EU to ale blokuje. Silniční daň by měla být asi trojnásobná. Snížení zpoplatnění silnic z důvodů nižších emisí je nutné zredukovat na maximálně 10 % základní sazby a na maximálně tři roky poskytování. Společnost by měla respektovat, že nejen politika levné energie, ale také politika levné dopravy škodí.

Z dopravně oborového hlediska musí být preferována šetrná doprava kolejová. Nutná je nejen zásadní modernizace železnice včetně výstavby vysokorychlostních tratí a konverze stejnosměrného napětí 3 kW v severní části ČR na střídavé 25 kV, ale také výstavba chybějících, nejméně pěti set železničních zastávek a menšího počtu chybějících železniční tratí. Silniční a letecká doprava musejí být tlumeny. Nelze prosazovat dopravně neodůvodněné a silně kontroverzní stavby dopravní infrastruktury ve všech oborech dopravy. V kraji Vysočina, Jihočeském a Plzeňském je nutné dobudovat integrovaný dopravní systém.

Jaké rezervy ve snižování emisí skleníkových plynů jsou v oblasti zemědělství?

Zde velké rezervy nevidím. V roce 2019 se zemědělství na emisích skleníkových plynů v ČR podílelo asi šesti procenty, nikoliv někdy uváděnými 25 %. Některými ochránci klimatu požadované vybíjení stád skotu ignoruje, že bez hnojení chlévskou mrvou, především od skotu, se zcela zhroutí úrodnost našich beztak zbědovaných orných půd. Je ale nezbytné rozdělit velké lány pásy zeleně na pole o velikosti do 30 hektarů. Sníží se eroze, vysoušení půdy a další formy její degradace. Hnojení průmyslovými hnojivy a užívání prostředků chemické ochrany je nutné činit s rozumem, což se ne vždy děje, podobně je to s ochranou životních podmínek chovaných domácích zvířat.

Velkým problémem je, že asi třetina potravin končí v odpadu. Nejvíc se na tom podílejí nákupy občanů nad svou spotřebu a veřejné stravování, které je vázáno hygienickými normami. Jak toto plýtvání významněji omezit, se neví. Každý občan má možnost nakupovat jen tolik potravin, kolik jich zkonzumuje, aby je nemusel vyhazovat.

Je také nutné zásadně posílit ochranu zemědělské půdy. Již 32 let trvající opovrhování ochranou půdy je sebevražedné. Mnohé stavby by se vůbec neměly povolovat. Zatím ale vládne hysterie prý pomalého povolování staveb na základě jedné studie, která hodnotila jen povolování skladovacích hal. Nutné je urychleně obnovit lesy zničené suchem a kůrovci, a to vysazováním smíšených, převážně listnatých stromů. Selhání by zde mělo velmi zlé dopady.

Musíme skoncovat s ničením vodních poměrů a prosazovat jejich účinnou ochranu a obnovu. Je nutné zvyšovat úspory vody při spotřebě. Zahradní bazénky, nízké, stále sekané trávníky jsou příkladem plýtvání. Jen občas čtu pozitivní zprávy, že například jaderná elektrárna Dukovany při rekonstrukci chladicí věže snížila citelně spotřebu vody na chlazení. Je nutné dále modernizovat čistírny odpadních vod a stavět je tam, kde chybějí, byť v menších venkovských obcích by mělo jít především o levnější kořenové čistírny. Nevíme, jak řešit nové škodliviny typu hormonů, léků apod. v odpadních vodách. Jejich dopady na vodní biotu jsou zlé.

Do popředí se v poslední době také dostává otázka odpadového hospodářství.

Předně je nutné minimalizovat množství vznikajícího odpadu. Určitý pokrok je, ale stále nedostatečný. Trable při přípravě nové odpadové legislativy jsou výmluvné. Na druhém místě je nutná recyklace odpadů. Významně jí usnadňuje, pokud se s ní počítá již při vývoji a výrobě příslušného výrobku. Na třetím místě jde o kompostování biologicky rozložitelných částí odpadů. Také zde má ČR nemalé rezervy. Na čtvrtém místě je spalování odpadu spojené s jeho energetickým využitím. Na posledním místě je pak skládkování odpadů.

Z klimatického hlediska je velmi efektivní náhrada skládkování komunálního odpadu jeho spalováním v závodech na energetické využívání odpadu. Emise skleníkových plynů se tak redukují asi 20krát, alespoň tak mě to vyšlo při analýze efektivnosti případného prodloužení skládky v Ďáblicích versus využití spalovny Malešice v Praze. Žel, nevládní ekologové v ČR bojují proti spalovnám odpadu na život a na smrt s tím, že se musí odpad přednostně materiálně využívat. To ale bývá zásadní problém, takže většinou odpad skončí na skládkách.

Potřeba zásadního zvýšení recyklace odpadů často naráží na problémy odbytu takto získaných druhotných surovin. Ponechání jejich cen na libovůli světového trhu vážně rozvrací průmysl zpracování odpadů na druhotné suroviny. Vývoz odpadů ke zpracování do rozvojových států je ekologickým zločinem, byť zatím často tolerovaným i vedením EU.

Poslední otázka směřuje k ochraně přírody. Slovně se k ní hlásí stále více lidí, což je určitě chvályhodné. Přístupy jsou ale různé. Jak by měla nebo spíše neměla vypadat?

Ochrana přírody se především musí zřeknout avanturismu, tj. prosazováním divočiny přes mrtvoly našich lesů, viz kůrovcový holožír v Národním parku Šumava a nově i v Národním parku České Švýcarsko. Ochrana přírody musí energicky bojovat s rostoucí záplavou invazních druhů rostlin a živočichů. Jinak brzy nebude co chránit. Řádění hord návštěvníků za nedávného lockdownu nejen v Prokopském a Dalejském údolí v Praze ukazuje, že ekologická výchova byla za uplynulých 32 let zcela rozbita propagací konzumerismu a kořistnictví. Nebude snadné ji obnovovat, resp. sami pracovníci ekologické výchovy zde mnoho nezmohou.

Ivan CINKA

Autor: 
Ing. Jan Zeman CSc.
Zdroj: 
ZO KSČM Praha 13