Rakouská císařovna Marie Terezie v 18. století zakládala poštu s tím, že by neměla být žádná obec tehdejší habsburské monarchie izolována od zbytku říše. Pošta měla zajišťovat spojení do všech obcí za ekonomicky přijatelnou cenu. Samozřejmě, v éře dostavníků trvalo určitou dobu, než se základní síť pošt vybudovala. Kvalita poštovních služeb odpovídala době. Mnohé dnešní poštovní služby tehdy neznali. Také ekonomická dostupnost pošty se reálně týkala zejména vysokých a středních vrstev. Pro velmi chudou většinu byla pošta obtížně dosažitelná. Časem se k poště nabalovaly další a další činnosti. Pošta bez větších škod přežila všechny politické otřesy. Měly jsme jich dost. Až do roku 1990 se rozvíjela jako jednotný, dobře zorganizovaný celek.
Problém byl, že po státním převratu v listopadu 1989 se i na ní uplatnily idiotské teze o čtyřiceti letech temna a o Klausově trhu bez přívlastků a vyřádili se na ní tržní reformátoři. Základem reformy pošty bylo vyčleňování jejich ziskových činností a jejich následná privatizace. Poštovní služby se tak do jisté míry začaly rozpadat. Samotná pošta tak byla uměle vrhána do ekonomických ztrát. Musela zdražovat své služby včetně těch základních. Ano, zatímco poštovné za běžný pohled stálo za socialismu 50 haléřů, dnes stojí 19 korun a má se zanedlouho zdražit na 26 korun, tj. 52x. Základní dopis stál korunu, nyní stojí 19 korun a má zanedlouho zdražit na 26 korun, tj. 26x.
Víc zdražovala jen za socialismu nemálo dotované vodné, stočné a odvoz komunálních odpadků (více než 100x). Jde o zdražování srovnatelné se zdražováním nájemného, které dnes už ničí i ve vlastním bytě nebydlící středně vydělávající vrstvy občanů. Deregulace cen nájemného, založená idiotským zákonem, prosazeným v roce 2005 tehdejší vládou ČSSD, KSU-ČSL a US nese nájemníkům bytů hořké plody. Průměrná hladina spotřebitelských cen se přitom v letech 1989-2019 zvýšila jen 5,73x.
Reformátoři pošty tak dosáhli situace, kdy se mnohým velkým subjektům vyplatí si organizovat roznos svých materiálů ve vlastní režii. Tak se na sídlištích nejen Prahy roznáší místní plátky, volební lístky, výpisy z účtů velkých bank a pojišťoven apod. Zhoubná spirála neefektivnosti a ztrátovosti se tak stupňuje.
Reformátoři nezapomněli ani na zaměstnance, hlavně výrazně převažující zaměstnankyně pošty. Dostávají stále více práce za málo peněz, podstatně vzrostlo ohrožení zejména poštovních doručovatelek ze strany kriminálníků a nejednou se i značně rozšířila buzerace. Roznos pošty v sobotu z úsporných důvodů skončil.
Občané si stěžují, že pošta dodává listovní zásilky několik let jen jeden den v týdnu, například ve čtvrtek. Zřejmě jí chybí pracovnice. Častou praxi je, že se do schránky hází oznámení o uložení doporučeného dopisu, aniž by se zvonilo, zda je dotyčný doma. Pracovnice pošty prý nestačí, častí brigádníci to nejednou flákají.
Přes tato všechna opatření „zefektivnění“ poštovních služeb se pošta do zisku nedostala. Stát její ztrátový provoz měl financovat, ale činil tak jen z malé části. Ztráta se zvyšovala.
Pošta se v rámci reforem dostala pod ministerstvo vnitra. Ministrů vnitra jsme již měli řadu. Zdá se, že tristní stav pošty byl jim vesměs lhostejný.
Nedávno ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) oznámil reformu pošty. Stát postupně uhradí stávající kumulovanou ztrátu pošty. Pošta zásadně zmodernizuje svou hlavní třídírnu zásilek v Praze Malešicích se zařízením ze 70. let a většinu její plochy uvolní pro jiné využití. Chce také opustit budovu ústřední pošty v Praze v Jindřišské ulici. Zanedlouho dále zdraží doručování dopisů a pohledů. Zavede dvojí cenu za doručování listovních zásilek. Základní – jednou za dva pracovní dny se stávající cenou 19 Kč/základní dopis či pohled, což na zásilce bude muset být uvedeno. Pro dosavadní doručování každý pracovní den se bude vyžadovat známky ve výši 26 Kč. Tak trochu Kocourkov.