Akce „Ukliďme Česko“ 2018 pro mě není ničím novým. Za mlada jsem se jí vícekrát dobrovolně účastnil pod názvem „Železná sobota“. Lišila se jen málo. Snad jen v rámci úklidu se na sebraných odpadech podílely mnohem více kovy a mnohem méně plasty ve srovnání s dneškem. Svědectví o tristním stavu bezohlednosti vůči přírodě některých a obětavosti druhých je ale plně srovnatelné. Po roce 1989 byly železné soboty zatraceny jako totalitní. Problém je, že je naše společnost potřebuje, protože chování některých občanů vůči přírodě je velice špatné a ani již třetí zákon o odpadech s tím mnoho nesvede.
„Je vůbec potřeba, aby někteří poctiví volové uklízeli po prasatech?“ slyšel jistě mnohý z nás. Bohužel je. Já ale neříkám „prasata“, to by byla urážka těch čtyřnohých štětinatých. Ekologická výchova, kterou jsme v 80. letech měli na špičkové úrovni, je v rozvalu. Menší počet nadšenců to nezachrání. Jak taky může, když občané jsou denně bombardováni všemožnou reklamou: „Kupujte to, to, to… a hlavně u nás! Užívejte si! Na nic se neohlížejte!“ Zda to potřebujete, není podstatné, podstatné jsou naše kšefty a ty se musí točit, i kdyby vás pak měly zničit exekuce pro dluhy. To ale vesměs klamavé reklamy neuvádí.
Akci Ukliďme Česko na Praze 13 s podporou úřadu Prahy 13 organizují na různých místech městské části místní skupiny. Bez zajištění ochranných rukavic, igelitových pytlů a trochy občerstvení se nedá dost dobře uskutečnit. Tu „na haldě“ spoluorganizuje předseda naší místní organizace, Luboš Petříček s prostými občany z okolí haldy, kteří se na ten svinčík nemohou dívat. Na rozdíl od Zelených a Pirátů ji ale nekoná jako akci stranickou. Jde přece o naši těžce zkoušenou přírodu! Na internetu se objeví jen naše společné závěrečné foto.
Haldu tvoří výkopové horniny z dob výstavby okolních sídlišť Nové Butovice a Lužiny v 80. letech. Za 30 let už slušně zarostla. Sem tam je rozruch, když se objeví článek o podivném záměru kohosi s haldou. Protože pozemky haldy vlastní vesměs hlavní město, jsou následná osočování na zastupitelstvu Prahy 13 bezpředmětná. Zatím různé záměry s haldou vesměs brzy vyšuměly. Mám za to, že by se halda měla nechat plus minus tak, jak je.
Kolega vyráží vyšlapanou pěšinou. Nestačí se divit. Po dvaceti metrech proti němu vystartuje kačer březňačky, po třiceti metrech labuťák (asi mají blízko hnízda), po čtyřiceti metrech mu vynadá rozespalý bezdomovec. Někdejší disident a pozdější prezident Václav Havel nám toho o lidské identitě namluvil hodně. Výsledky listopadového převratu jsou ale tristní: na sto tisíc bezdomovců, z toho část i bez střechy nad hlavou. Značka odsouzeni k živoření bez soudu. Záchranná sociální síť je v Česku velice děravá, bytová politika státu i hlavního města Prahy dlouhodobě katastrofální.
Bude nás dvacet? Krátce před zahájením se náš počet zvyšuje na třicet a nakonec na čtyřicet. Pár pokynů před sběrem: odpadky se sbírají zásadně v ochranných rukavicích, k injekčním jehlám se volá městská policie. S dvěma igelitovými pytli vyrážím k severnímu okraji haldy. Pytel se rychle plní. Lahve (skleněné, plastové i plechové), různé papíry, igelity, staré šatstvo. Potkávám kolegu s tělesem ústředního topení. Kus vedle sbírám hliníkový sušák na prádlo. Tři chlapi táhnou někdejší postel. Na haldě (podobně i leckde jinde) se najde se lecos. Pytel za pytlem míří na „základnu“ na severní části haldy. Luboš odpady třídí na základní skupiny. Slunce hřeje, lehká čepička by se hodila. Při závanech slabého větříku se z keřů sypou bílé okvětní plátky. Jaro nastoupilo předčasně a ostře, v nižších polohách je veliké sucho a na haldě je sucho dvojnásobné. Potěší mě zajíc, který kus přede mnou vystartuje.
Možná se to nezdá, ale v úhrnu jsem jen já sám uvolnil slunečním paprskům a tím i rostlinám a zvířatům několik metrů čtvereční půdy, kterou beznadějně zabíraly odpadky, ať už to byl papír, ať už to byly igelity, ať už to byly lahve. Dvěma paním vypomáhají malé děti. Zdržují? Nejspíš. Je ale vysoce pravděpodobné, že tyto děti nebudou v přírodě odhazovat odpadky. A to je důležitější, než žvanění některých o právech či spíš pseudoprávech dětí, garantujících vychování spratka v rámci „bezstresové výchovy“.
Nad námi léta dron. Zvláštností současných svobod je, že je člověk sledován mnoha způsoby na každém kroku. Ano, díky nové moderní technice dosáhlo špehování bezprecedentních rozměrů. Mnozí své sledování ještě usnadňují tím, že kdeco o sobě dávají na internet, facebook apod. média, že všude platí kartou.
Hodina a tři čtvrtě uplynula jako voda. Akce pomalu končí. Trochu se napít, trochu si zobnout, společné foto. Luboš volá na úřad Prahy 13, který zajišťuje odvoz sebraných pytlů s odpadem. Mám za to, že se akce vydařila. I zjištění, že existuje dost lidí, kterým to není jedno, je povzbudivé, byť jde jen o malý komunální problém zaneřádění haldy odpadky.