Zveřejnění návrhu tzv. Metropolitního plánu Prahy v dubnu 2018 otevřelo cestu k diskusi a jeho připomínkování, jež začne v červnu. Připomínky je nutné podávat písemně. Bude to ale obtížné, protože zadání Metropolitního plánu v intencích návrhu tehdejšího prvního víceprimátora Prahy Tomáše Hudečka (TOP 09), prosazené zastupiteli TOP 09 a primátorského křídla ODS, je v rozporu s platným stavebním zákonem, dobrými mravy i zdravým rozumem. Nová radniční koalice ANO 2011, ČSSD a Trojkoalice – Zelení, Starostové a KDU-ČSL v něm pokračuje a ohrožuje tak alespoň trochu přijatelný rozvoj Prahy.
Ironií osudu je, že se tak děje pod taktovkou zelených víceprimátorů Matěje Stropnického a Petry Kolínské, od kterých se čekalo, že od připravovaného Metropolitního plánu odstoupí a vrátí se k metodicky přijatelnému zadání konceptu územního plánu Prahy, jehož zrušení prosadil v roce 2012 Hudeček a spol. Pravda, ve vedení Prahy bylo i půl roku bezvládí (z funkcí byl odvolán nejen Stropnický a další tři radní, ale také předseda výboru pro územní plán a ředitel odboru územního plánování), byla tu vyděračská, ale úspěšná výpověď tvůrců Metropolitního plánu a odebrání garance za něj ve prospěch primátorky Krnáčové (ANO 2011). Kdo poté řídil přípravu Metropolitního plánu Prahy, není zřejmé. Zdá se, že si Institut pro plánování a řízení Prahy dělá, co chce.
Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová před dvěma lety napsala primátorce Krnáčové asi třístránkový dopis s upozorněním, že připravovaný Metropolitní plán v řadě směrů porušuje platný zákon o územním plánování a stavebním řádu, takže ho MMR bude muset v případě schválení zrušit. Dopis si zřejmě paní primátorka uložila do šanonu a příprava Metropolitního plánu pokračovala po slepé koleji dál.
Stávající územní plán Prahy z roku 1999 i v roce 2012 zrušený koncept nového územního plánu pracovaly s 24 barvami, tj. rozlišovaly 24 základních druhů užití území, což bylo přiměřené. Metropolitní plán pracuje pouze se čtyřmi barvami – s tzv. nezastavitelným územím, se zelení, s produkčními plochami (zemědělství průmysl, výrobní služby, dopravní komunikace atd.) a obytnými plochami, kam patří i školy, zdravotní střediska, obchody, nevýrobní služby… Tudíž, i stotisícové sídliště se může stavět jako soubor bytových budov bez jakékoliv sociální infrastruktury, stavbu silnice lze zastavit stavbou továrny atd.
Podle profesora Mayera Metropolitní plán rozlišuje město x předměstí x periférii, což je mix vesnic a sídlišť. Inovativní je různým chováním pro město. Periferie nevybavuje žádnou městskou třídou. Má mizivou regulaci. Územní plán má regulovat novou výstavbu a garantovat kvalitu stávající výstavby (obytná + produkční + rekreační), leč Metropolitní plán nic negarantuje. Výšková regulace nefunguje pro sídliště. Autoři se inspirovali v Hamburku, v Berlíně, v Mnichově a ve Vídni, kde je metropolitní plán obecný a nezávazný. Jenže tam mají na četné plochy závazný regulační plán! Praha má jen jeden regulační plán a ten není ze zákona závazný! Pořizované územní studie u nás též nejsou závazné!
Zahušťovat i proti vůli občanů
Metropolitní plán Prahy připravila úzká skupina expertů, nekomunikující ani s městskými částmi Prahy, natož s veřejností, podle zásady »Po nás potopa!«. JUDr. Svoboda upozornil, že stavební zákon neřeší spolupráci města s městskými částmi, tuto spolupráci neřeší ani statut hlavního města. Má ji schválit květnové zastupitelstvo hl. m. Prahy.
Základní myšlenkou Metropolitního plánu je zahušťovat výstavbu a zabránit expanzi Prahy v jejich okrajových částech, tzv. perifériích. Ignoruje se, že se občané Prahy v nemalém počtu stěhují za hranice Prahy, kde se rozvíjí nová centra osídlení, zatímco okrajové části Prahy stagnují. Mají se tím snížit zábory zemědělské půdy pro výstavbu. O to víc ale narůstají za hranicemi Prahy, o takto vyvolané rozsáhlé nové dopravě a jejich nárocích na zábor půdy nemluvě. Podobně je tomu se slibovanými úsporami nákladů na technickou infrastrukturu.
Jako dlouholetý zastupitel městské části Praha 13 jsem zažil řadu bouří proti zahušťování beztak značně husté sídlištní výstavby z dob socialismu. Zahušťování ale do jisté míry umožňuje platný územní plán Prahy z roku 1999. Občané se mohou bouřit, ale není jim to nic platné. Pozemek vlastní investor, záměr není v rozporu s územním plánem, splňuje platné technické a další normy, takže radnice může sice nesouhlasit, ale investor svůj záměr obvykle prosadí soudní cestou.
Marně žádám, aby nový územní plán Prahy zakázal zahušťování výstavby sídlišť a vilových čtvrtí. Metropolitní plán chce umožnit ještě mnohem větší zahušťování!
Po roce 1989 byla socialistická, převážně panelová sídliště kritizována coby údajné králíkárny a některá i jako nadměrně hustá. Často byla nadměrně hustá v důsledku dodatečného politického rozhodnutí zvýšit počet pater projektovaných paneláků, aby více občanů mohlo získat kvalitní pohodlné bydlení. Dnes se dozvídáme, že jejich další zahušťování je vlastně v pořádku.
Havlovu bajku o králíkárnách velmi rychle převálcovala narůstající bytové krize, socialistická sídliště se ukazují velice kvalitní právě tím, že jsou vybavena školami, poliklinikami, obchody, kulturními domy a leckde i tratěmi tramvají, trolejbusů, v Praze i stanicemi metra atd. Ostře kontrastují při srovnání s výstavbou po roce 1989, kdy se obvykle stavějí jen bytové domy, často podle zásady: »Každý pes, jiná ves!« Jejich obyvatelé jsou nuceni parazitovat na sociálních zařízeních v okolí, jež obvykle pochází z dob tolik kritizovaného socialismu. Takto vyvolaná a v zásadě nesmyslná doprava, často neekologickými auty, neutěšeně roste. Vývoj dává za pravdu někdejší, relativně komplexní socialistické výstavbě sídlišť.
Mám za to, že by stavební zákon a jeho prováděcí předpisy měly být doplněny o závazné normy vybavení sídelních celků o četné nezbytné služby – školy a školky, zdravotní střediska a polikliniky, obchody a hospody, kulturní zařízení, pošty, veřejnou dopravu… Místo toho se veškeré úsilí o novelu stavebního zákona vyčerpává na snahu o zjednodušení povolování investic, zpravidla na úkor ochrany veřejných zájmů – ochrany přírody, krajiny, životního prostředí a veřejného zdraví i sídelních útvarů.
Chybí vize Prahy
Architekt Sýkora vizi Prahy v návrhu Metropolitního plánu nenašel. Zahušťovat město se snaží každý. Jde o koncepci. Soulad s urbanistickou koncepcí z roku 1995, tudíž žádná novinka. Cíl zabránit suburbanizaci, resp. zabránit rozpínání města do krajiny? Většina lidí se ale stěhovala za hranice Prahy. Pomůže to jen na území hlavního města. Okrajové části Prahy jsou rozvíjejícím se městem? Zřejmě ne! O jaký »plán« jde? Nabídku služeb obyvatelstvu neřeší! Ignoruje i potřebu lokálních center! Nepracuje s okolím železnic! Opuštěn je záměr budovat tzv. zelené klíny k centru města! Dominantním podkladem Metropolitního plánu je fyzická struktura uspořádání, hmota a struktura města. Důraz je kladen na podobu městské struktury. Žádná hierarchie městské vybavenosti! Potlačení funkcí města je nepřijatelné!
Jako příklad Sýkora uvedl Prahu Kolovraty. Má vesnický charakter. Předpokládá se vesnické rozšiřování o 25 hektarů. Dvě třetiny rozvojových ploch Kolovrat se převádí na bydlení! I rozvojová plocha 10 ha je produkční. Mezitím je dosud park, který ale Metropolitní plán nezná! Podobně nezná jinou zeleň! Metropolitní plán přináší nové kompozice, ale vše ostatní ruší. Absentuje komplexní rozvoj. Metropolitní plán není rozvojový, ale stabilizační. Rozvoj vytlačuje za hranice Prahy.
Územní plán = shoda na využití území. Metropolitní plán ale rezignuje na rozvoj Prahy. Nelze v něm najít ani koncepci dopravy. Výrazně snižuje podrobnost a závaznost regulace.
Pan Lavička z Automatu v Metropolitním plánu kritizuje zdůrazňování důležitosti městského okruhu bez akcentování potřeby redukce individuální automobilové dopravy v centru Prahy. Teze o významu pěší chůze byla vypuštěna! Prostupnost pro pěší je těžko dohledatelná. Velmi problematické je napojení Radlické radiály u Zlíchova...
Jan ZEMAN
(Sestaveno na základě diskuse, kterou NGO Arnika uspořádala 14. května 2018 na Novotného lávce v Praze.)