tvrdé jádro proti sobě skrytě financuje pro všechny případy sám – co kdyby protivník byl laxní, či v platební neschopnosti? Pak by totiž přišel o pointu, spočívající ve využití mnohých materiálních škod a velkého společenského rozhořčení k dalšímu utažení šroubů, což (paradoxně) vděčně podporuje samo obyvatelstvo!
Zkušenost – ví se už docela dávno – je nepřenosná. Tím rychleji umí dát lekce těm, kdo se jim nebrání. Hamburský protest sjednotil síly, jimž nechybí kuráž a důvtip. Symbolů hnutí, které svět umělo měnit, se už neštítí. Kdy si osvojí i jeho know-how, je jen otázkou času. Patří k němu i schopnost zdokumentovat vše, co má legitimní protest zkompromitovat – i nitky, vedoucí k řídícím oficírům. Jen co to zvládne i nová krev hnutí, které chce poměry skutečně měnit, čekají trudné časy i presstituci.
Ten protest proti elitám, jež mají všechny ostatní jen za zboží, se nekonal v balkánské vísce. Proběhl v metropoli velmoci, jíž říká pane i velení Evropské unie. Zaduněl za časů jepičí konjunktury – a ne krize, co se prý nevrátí. A právě to je ta hlavní jasná zpráva, kterou vysílá. Burzovní indexy slibně rostou – a televizní divy je opřádají nyvými kukuči. Kontrolní balíky akcií rostou několikrát rychleji než ekonomiky, jež jejich majitelé tunelují. Zástupy lidských zdrojů té parazitní renty se šíří epidemie pracující chudoby. Horší perspektivy, než jaké měly jejich rodiče, visí nad desítkami procent ročníků, co do života teprve startují. Takovou zpátečku novověk v míru nepamatuje. Hamburský protest mířil do černého. Habaďůry nejstaršího řemesla, okupujícího masová média, na tom nic nezmění.