Na pražském Barrandově poblíž nového kostela Krista Spasitele byla 22. listopadu odhalena bronzová busta francouzského generála a prezidenta Charlese A. J. M. De Gaulla (22. listopadu 1890 – 9. listopadu 1970), kterou vytvořil akademický sochař Milan Vácha z Lysolaj.
Francouzský poručík De Gaulle je za první světové války v březnu 1916 těžce zraněn a Němci zajat. Pětkrát se neúspěšně pokouší o útěk.
V předvečer druhé světové války se plukovník De Gaulle marně dožaduje budování silných francouzských tankových vojsk. Německý Wehrmacht za svého tažení do Belgie, Nizozemí a Francie ve dnech 10. 5. – 17. 6. 1940 řeší jediný větší problém – tankovou divizi plukovníka De Gaulla. Významná část francouzské armády včetně tří dalších tankových divizí je obklíčena a zničena u přístavu Dunkerque. Na poslední chvíli 17. června 1940 generál De Gaulle odlétá do Londýna, kde se staví do čela Svobodné Francie. Organizuje boj s německým nacismem. Dne 29. září 1942 jako první západní politik prohlašuje tři roky starý mnichovský diktát za nulitní.
Po osvobození Francie neprosadí své představy o »velké svobodné demokratické Francii« a nesouhlasí s tzv. čtvrtou Francouzskou republikou, 20. ledna 1946 odchází z vysoké politiky. Tuto republiku drtí nejprve koloniální válka v Indočíně (1947-54), po dobití velké francouzské pevnosti Bien Dien Phu Vietnamci se Francie z Indočíny stahuje. Začíná neméně krvavá koloniální válka v Alžírsku (1954-62). Čtvrtou francouzskou republiku zničí.
V roce 1958 je generál De Gale povolán do čela Francie. Prosadí pátou Francouzskou prezidentskou republiku. Válka v Alžírsku pokračuje, Francie poblíž Teggane v jižním Alžírsku 13. února 1960 vyzkouší svou první atomovou pumu, což nepřežije mnoho tamních obyvatel. Teprve v roce 1962 je sjednán mír. Do Francie se stěhují 2-3 milióny alžírských Arabů – kolaborantů, obávajících se potrestání.
Prezident De Gaulle prosazuje politiku »otevřeného azimutu« na všechny světové strany. Když vydírání Spojených států přesáhne únosné meze, prosadí vystoupení Francie z vojenské složky paktu NATO a vypoví z Paříže generální štáb NATO.
Když 3. května 1968 propuknou v Paříži a v dalších velkých francouzských městech studentské nepokoje, tvrdě je potlačí. Vyhlásí předčasné volby. Koncem června 1968 je při většinovém volebním systému vyhraje.
Na prezidenta De Gaulla bylo spácháno na třicet atentátů. Stal se i terčem kulometné palby či zákeřné palby ze střechy chrámu Notre Dame. Všechny přežil.
Francouzský prezident De Gaulle rezignuje v roce 1969 ve věku 79 let. O rok později, těsně před svými 80. narozeninami, umírá.
Za své úctyhodné dílo se ale prezident generál De Gaulle vděku nedočká. Mimo Francii má sochu jen ve Varšavě. Odhalení jeho busty v Praze ignoruje český stát s výjimkou prezidentské kanceláře, vedení hlavního města a k překvapení mnohých i velvyslanectví Francie. Nevyznával totiž stávající perverzní ideologie multikulturalismu, genderismu ad., je tudíž kádrově nevyhovující a pryč s ním. Inu trpaslíci neměli nikdy rádi velikány.